• Začátek léta, státní svátky Cyrila, Metoděje a Jana Husa – to je náš termín pro dálkovou trasu po Česku. S partou přátel jsme si dali cíl, že jednou za dva roky strávíme týden v přírodě a budeme řešit pouze kde spát, co jíst a pít… zkrátka vypnout hlavu a ponořit se jen do krás přírody. Dva roky zpět jsme se vydali po červené turistické trase s názvem ‚Jiráskova cesta‘. Letos byla vybrána Stezka Slezskem. Jako velmi vášnivý plánovač trasy jsem se dala i zde do toho a trasu lehce upravila, abychom se vyhnuli nezajímavým úsekům a dlouhým úsekům s asfaltovými povrchy, aby naše chodidla netrpěla víc než na tak dlouhé trase musí.
  • Naše trasa začínala v Ramzové na úpatí Rychlebských hor. První nás čekala nádherná hřebenovka přes celý pohraniční úsek Rychlebek. Rychlebské hory jsou jedny z mých nejoblíbenějších, málo lidí o nich ví, málo koho tam napadne jít a tím dostávají i své krásné tajemnosti opuštěného kraje. První den jsme značně museli zkrátit trasu, z důvodu velmi nepříznivého počasí. Uchýlili jsme se do krásné útulny nad osadou Kameničná. Útulna akorát tak velká pro naši 7 člennou skupinku, avšak po krátné době z dešťové mlhy v dáli vylezli další dva nocležníci a muselo se nás zde poskládat víc..
  • Další den už jsme doháněli skluz a spali až v Bílé vodě, na samém konci světa. Cestou jsme potkali akorát pár lidí na Borůvkové hoře.. hned vedle rozhledny zde má velmi milý pán super kiosek včetně borůvkových knedlíků a borůvkového vína.
  • Z Bílé Vody jsme se ráno vydali autobusem do Javorníka ve Slezku a odtud vlakem do Kobylné nad Vidnavkou, čímž jsme překlenuli úsek zpevněných asfaltových cest. Už před očima se nám v dáli vypínala Studniční hora, za kterou jsme ten den měli nocovat. Z hory jsme pak klesali do lázeňského areálu, kde na nás čekal krásný balneopark v podobě bosích stezek v ledové vodě a zasloužená návštěva restaurace. Nocovali jsme s vyhlídkou na Hrubý Jeseník.
  • Další den nás čekal sestup do města, kde jsme doplnili zásoby a vydali se na další stoupání směrem na Zlatý Chlum, cestou přes Rejvíz a mechová jezírka jsme dorazili až ke krásně obnovené kapli svaté Anny, kde jsme strávili další noc. Kaple zde v minulosti byli celkem 3 a dodnes jsou zde patrné základy, kde kaple stávali. Jednalo se o hornickou oblast, kde se těžilo zlato, což napovídá samotný název oblasti Zlatých hor. Ráno jsme procházeli naučnou stezkou kolem opuštěných štol a šachet. Opět jsme se vydali do údolí, a to konkrétně do města Zlaté Hory, kde musíme všem velmi doporučujeme návštěvu bistra Labužník, kde nabízí levnou nabídku obrovských porcí jídla! Po obědě nás čekalo stoupání na Biskupskou kupu, odkud jsme procházeli mýtinami zaroslými trávou, která mi svým žlutým odstínem připomínala krajinu ukrajinských Karpat. Slunce pomalu klesalo níž a suché traviny kolem tomu dodávali zajímavou atmosféru. Tohle byla má nejoblíbenější část celého putování. Na fotce za Kutným vrchem je v pozadí vidět Biskupská hora.
  • Ráno jsme se vzbudili po propršené na noci na Kraví hoře a pomalu se skutáleli z kopce do Třemešné ve Slezsku, kde na nás již čekal historický úzkokolejný vláček, kterým jsme se jakožto nefalšovaní železničáři museli svést a splnit tím svou povinnost. Cesta do Osoblahy utekla rychle a některým neželezničářským členům skupiny cesta utíkala rychlejí díky pivnímu vagonu. V Osoblaze jsme se v klidu naobědvali a pak jeli zpět do Třemešné, odkud jsme se vydali na Hraniční vrch se zajímavou rozhlednou, kde jsme strávili naši poslední noc. Na závěr našeho posledního dne jsme se stavili v krnovské restauraci, kde jsme se po týdenním putování za odměnu do syta najedli. 
  • Celkově jsme po naší cestě Slezskem ušli 132 km a nastoupali 4300 výškových metrů. Posbírala jsem 33 vrcholů (určitě by šlo více, jen jsem nechtěla zdržovat zbytek skupiny). 
  • Zde přikládám odkaz na trasu: https://mapy.cz/s/nohapazeku