Každý rok se v horobraní obejví několik horalů a já si většinou vyberu toho nejbližšího a celý rok ho plním. Od zimy do podzimu. Je krásné pozorovat měnící se přírodu, od lednových mrazivých sněhových dnů, přes pučící a krásně zelenou přírodu na jaře, přes teplé až dusné léto, po příjemný a barevný podzim.

Letos je to Ralská pahorkatina, která mi padla do oka, a kterou bych chtěl splnit. Nemám přesně dané, kdy jaký kopec seberu, ale jednu věc jsem si řekl, že si dám jako pravidlo a to, že konec bude na Ralsku, jak jinak, že?

Je to kus země, některé severnější kopce znám, jih je pro mě dost neznámý. Do dnešních dnů navštívena asi čtvrtina Ralské a věřím, že i ty znamé, a hlavně ty ještě nenavštívené kopce, mě budou bavit a budou krásné.

Už po prvních několika kopcích musím opět potvrdit, že Ralská je krásná, trochu opuštěná a některé kopce setsakramenstky výživné a těžké. Můj top, co se náročnosti, je už 2 roky Útěchovický Špičák (2 km severně od Hamru), ale už teď mu konkuruje Velký Jelení vrch. Kam se teda v lednu vypravit je trochu hazard, a když přidám svůj strach z výšek, tak je to nejen výstup na kopec, ale i výstup z komfortní zóny. Ale proč ne, pokud příběh dopíšu, je jasný, že jsem přežil a že zóna byla jen rozšířena a nikoli překročena :)

Příběh budu popisovat na splněných vrcholech horala Ralské pahorkatiny, ale přidám tam i další zajímavé kopce v blízkém okolí, které zažlutím.


1/ Dutý kámen

Hned v lednu 1. kopec do horala. Padlo to na Dutý kámen. S horobraním jsem tam byl poprvé, jinak místo dobře znám z let minulých. Kopec není těžký, přístup hlídá velký černý pes, naštěstí bez mrtvého kostelníka :) Zajímavá je i geologie místa, můžeme zde vidět sloupcovitou odlučnost pískovce, což je docela rarita.

V okolí bych doporučil známou cvikovskou Kalvárii, pak Zelený vrch, ten se bude hodit do barev a pak Klobouk, který je v těsné blízkosti frekventované silnice, ale je od něho pěkný výhled na Cvikovsko.

2/ Velký Jelení vrch

Další lednový výlet mě dovedl do oblasti Hamru, kde je hned několik kopců do horala. Kromě Ralska nebo Stříbrníku, se zde nachází i Velký Jelení vrch. Opět to byla horobranická novinka a dokonce i životní prvovýstup. Kopec už byl několikrát v plánu, naposled loni do zvířátek, ale stále odolával. Až doteď. Při pohledu na obtížnost přes 3 jsem měl lehkou obavu. Počasí ale bylo dobré a v posledních 2 dnech i teplé a proto jsem věřil, že nahoře nebude sníh a že se podívám do krajiny z jeho vrcholu. Povedlo se. Ale teda výstup po namrzlém čediči nebyl úplně top a měl jsem trochu sevřené půlky, hlavně při cestě dolů. Ale kruhový výhled do krajiny, ještě k tomu při částečné inverzi, za to stál.

Určitě stojí za návštěvu nedaleký bratříček Malý Jelení vrch a také Kozí hřbety, které takto v zimě byly moc krásné. Kombinace namrzlých stromů a slunce byla úchvatná. V létě to až taková hitparáda asi nebude. I když hned po prudkém výstupu se dostanete na nejvyšší bod hřbetu, kopec je zhruba o 400 metrů dál, někdy opravdu kousek od strmých svahů. A ještě bych doporučil Stohánek, pěknou plochou pískovcovou skálu, kterých je v okolí hned několik. Tady byl i hrádek.

3/ Děvín

Pro mě notoricky známý kopec. S horobraním na něm podruhé. Ale na kole okolo jezdím často, takže pohled na něj od Hamerského rybníka mi je víc než známý. Je moc pěkný, ale přece jenom bych ve výzvách chtěl navštěvovat zajímavá, ale i trochu neznámá místa, která nebyla v jiných výzvách. Ikony jako Ralsko nebo Bezděz tam samozřejmě musí být. Ale třeba Na Stráži nebo Kokořín mi zas tak super nepříjdou. Z Děvína moc výhledů není, teď v zimě to je lepší, ale dýchne na vás historie strážního hradu, o které se vypráví mnoho legend, a psali o něm třeba Bohuslav Balbín nebo Karolina Světlá.

V okolí stojí za návštěvu Hamerský Špičák, další z pěkných místních utahováků, kde vám nahoře tep vyskočí do kritických hodnot. Další je Široký kámen, na nějž je také prima výstup. Já šel ze severu, to je hodně příkrých 200 m. Sestup jižní cestou byl lepší, ale trochu jsem bloudil, než jsem shůdky našel. Schachtenstein tak zajímavý není, ale je zde krásně vidět bývalá těžba železných rud. Geologickou zajímavostí místa je, že od Děvínu k Schachtensteinu je pískovec protknut polzenitovou žílou, dobře vidět hlavně na Děvínu. Polzenit je vyvřelá hornina, pocházející z velkých hloubek a pojmenování je po německém názvu místní řeky Ploučnice (Polzen).