Od posledně se toho u mě moc nezměnilo. Pořád mám v plánu zdolat tisíc tisícovek. Vrcholy pomalu přibývají a já si víc než den kdy obejdu větší počet tisicoých vrcholů užívám dny kdy dám třeba jen jeden nebo dva, ale pořádné macky s dvojkou nebo trojkou na začátku. Není tedy divu, že jsem se rozhodl splnit si sen, zdolat vrchol na který se dá dojít jedině po ledovci. Ideálně některý v alpských čytřtisícových vrcholů. Pro někoho šílenost pro jiné nuda. Pro mě to bylo poprvé a tak jsme pro jistotu zvolil výstup pod vedením zkušeného horského vůdce a rovnou v rámci výcviku pohybu po ledovci. Věřte mi, svérázný horský vůdce může být zážitek sám o sobě. Ten náš měl tři zásady.

Za prvé. Cokoliv řeknete je špatně. Ať už mluvíte o vybavení, zkušenostech nabytých získáváním si informací nebo o počasí, na všem je účastníkům potřeba ukázat, jak málo toho o horách, obzvlášť o těch vysokých ví a nejlépe příkladem, kdy člověk mající stejný názor se už z hor nevrátil. Za druhé. Nezastavujeme máme zpoždění. Nic co byste nazvali zastávkou během výstupu se netoleruje. Jíst, pít převlékat a funět lze stejně dobře i za chůze, tudíž proč zastavovat. Za třetí. Pokud nějakou aktivitu nestihneme popiš ji účastníkům do podrobna, ale přesně opačně než jaká je realita. 

Za pravdu jsem me musel dát akorát když nás varoval, že sice jdeme na Allalinhorn, který je braný jako nejjednodušší čtyřtisícovka, to ale neznamená pohoda jen trochu do kopce. Pořád je tu ten kluzský ledovec s trhlinami, stačí jeden chybný krok. Teplotní rozdíly, výšková nemoc, sněžná slepota, můžou přijít bouřky, mlha. Ale taky tu zažijete příjemné mravenčení, když si uvědomíte, že ta dominantní hora na horizontu na kterou už čtvrthodiny zíráte je Matterhorn, jen z úhlu odkud se často nefotí. A kapitolou samou pro sebe je samozřejmě vrchol, kde euforie je o to větší, čím náročnější výstup to byl. A pak po sestupu, když si mozek plně uvědomí, že už je v bezpečí a jaké riziko vlastně přeřil, vás ta euforie dostane znovu.

A přesně kvůli tomhle pocitu já na vrcholy chodím. Nemusím mít výhledy, pivo ani pocit, že jsem blíž bohu. Pocit, který každá z všech těchto tří věcí vyvolává, se odehraje společně v jediném okamžikuněkde někde hluboko uvnitř mého těla. Odtud se pak rozleje po celém těle až do konečku prstů i vlasů a pak ještě dál, jako by obstoupil celé mé tělo. Čím výš, tím intenzivněji.

Moje 477. tisícovka se jmenuje Allalinhorn. Na jejím vrcholu ve výšce 4027 m.n.m. jsem stanul 1.9.2024 dle gregoriánského kalendáře v 10:16 ZULU.