Hřebenovka Karavanky

Představujeme vám ikonickou několikadenní trasu po hřebeni pohoří Karavanke. Výzvu pro vás připravil Pavel z Plzně, který ve Slovinsku nějakou dobu žil a do slovinských hor se vrací často a velmi rád.

O Karavankách

Karavanky (slovinsky Karavanke) jsou nejdelším slovinským pohořím, táhnoucím se od trojmezí Slovinska, Rakouska a Itálie přes celé Slovinsko až do Chorvatska. Pohoří je tvořeno několika na sebe navazujícími hřebeny. Nejvyšší a nejznámější část pohoří zároveň tvoří na úseku dlouhém přes 120 km hranici s Rakouskem. Tato vápencová kráska, často přehlížená ve stínu Julských Alp, nabízí dechberoucí travnaté hřebeny, nekonečné výhledy na majestátní Triglav, jezera v Korutanech i zelená údolí řeky Sávy a na přelomu května a června se svahy na ikonické Golici promění v moře kvetoucích narcisů. Zde je však třeba hned upozornit, že kdo by chtěl vyrazit za narcisy na Golici a zároveň si přejít hřebenovku, nejspíše bude muset přibalit i mačky s cepínem, protože v tomto období na nejvyšších vrcholech ještě bývá sníh. Karavanky netvoří souvislý hřeben, ale několik samostatných masívů. Naše výzva vás provede po dvou z nejzajímavějších úseků a to přes nejdelší slovinský hřeben Košuta a dále v úseku od narcisové hory Golice přes nejvyšší vrcholy Stol a Vrtača, který je zároveň považován za nejhezčí vrchol celého pohoří. Přechod se dá protáhnout a začít už od italských hranic. Pokud byste začali už tady a skončili za hřebenem Košuta, tak už je to alespoň na 6 dní a i tak zdaleka neprojdete pohoří celé. To by vás ještě pořád čekala další spousta kilometrů a museli dojít až na východ Slovinska a do Chorvatska.

Výzvu jsme rozdělili na dvě části, kdy jsme záměrně vynechali náročnější část, která vyžaduje základní lezecké zkušenosti a vybavení (helma a pro začátečníky ferratový set). Čekají vás převážně travnaté hřebeny občas přecházející do skal. Na úsecích, které jsou součástí výzvy není nutné žádné speciální vybavení, nicméně jde o vysokohorský terén a člověk musí mít už předchozí zkušenosti a přiměřenou kondici.

Oba úseky přibližně vychází na dva až tři dny, kdy druhý den se přejde většina trasy, první a třetí den je víceméně pro nástup a sestup k hřebeni. V případě hřebene Košuta to mohou sportovci dát i za jeden den.

Některé varianty tras: hřeben Košuta: 1. den Parkirišče pod Matizovcem - dom na Kofcah, 2. den přechod hřebene a pod hřebenem zpět na chatu, 3. den dom na Kofcah - Parkirišče pod Matizovcem (lze sejít na parkoviště už 2. den), další varianta dvoudenní, případně i jednodenní okruh z parkoviště Pod Krnico, spaní dom na Kofcah nebo na planini Šija, ale na parkoviště blbý přístup po makadamu)

Trasa od Golice do Vrtače: 1. den Jesenice, ev. Planina pod Golico - koča na Golici, 2. den přechod hřebene až na Prešernovo kočo na Stolu, 3. den pokračování na Vrtačo, sestup na sedlo Ljubelj, případně delší sestup až k železniční stanici Žirovnica.

Varianta trasy Košuta od Matizovca: https://mapy.com/s/pogogasose
Trasa: 29 km - okruh, stoupání 2 150 m, klesání 2 150 m
Start a cíl: Parkirišče pod Matizovcem

Varianta trasy Košuta od Krnice: https://mapy.com/s/fetagapuso
Trasa: 24 km - okruh, stoupání 1 690 m, klesání 1 690 m
Start a cíl: parkoviště pod planino Dolga njiva (Pod Krnico)

Varianta trasy Golica-Vrtača-Ljubelj: https://mapy.com/s/fakogacuke
Trasa: 37 km, stoupání 3 000 m, klesání 2 500 m
Start: Jesenice - vlak, Cíl: parkoviště na ljubeljski cesti (pod vrcholem Štruca)

Varianta trasy Golica-Vrtača-Žirovnica: https://mapy.com/s/funulebume
Trasa: 43 km, stoupání 3000 m, klesání 3000 m
Je možné jet z cíle na start vlakem.
Start: Jesenice - vlak, Cíl: Žirovnica - vlak

Kromě toho je třeba doplnit, že ty dvě trasy lze i spojit a stejně tak je možné jít přes Karavanky již od trojmezí s Itálií. Taková záležitost je však minimálně na 6 dní, je tam i pár těžších úseků, v západní části nejsou chaty a také mezi těmi úseky z výzvy to mezi chatami vychází na hodně dlouhý a těžší úsek. Navíc v západní části znám jen nejzajímavější místa a jak vypadá průchodnost, půjde-li se to celý přesně nevím.

Potenciální problém je na trase od Stola do Vrtače. Zde je několik vrcholů mimo cestu. Sice kousek, ale často se jedná o těžko dostupné vrcholy v lezeckém terénu. Z toho důvodu samozřejmě nejsou součástí výzvy a kdo nemá patřičné zkušenosti, tak tomu nedoporučujeme většinu z těch vrcholů vůbec zkoušet. I když třeba aplikace ukáže 100 metrů od cesty, tak v takovém terénu je to pořád hodně daleko. Stejně tak za Vrtačo se dá pokračovat na další vrcholy, na mapě je nakreslená i cesta, ale v podstatě je to podobné jako u těch předchozích vrcholů. Reálně tu žádná cesta není, v létě se používá jen cesta přes Malo Glavo, ty ostatní (např. grapa Y) jsou zimní varianty, které se dají vylézt jen když jsou zalité sněhem a ledem. Co je ale nejpodstatnější, když už se sem někdo vydá, používá se to jako výstupové trasy, nikoliv pro sestup.

Doprava

Je nutné však dodat i negativní specifika. Jak už může být trochu patrné z navržených tras, velkým problémem je logistika. Člověk je v podstatě odkázaný na auto, veřejná doprava přímo pod horami vůbec neexistuje. Pokud se člověk někam dopraví, musí tedy po přechodu hřebene řešit jak se dostat zpátky. V případě hřebene Košuta není jiná možnost než na výchozí body dojet autem, ať už Pod Matizovcem nebo Pod Krnico. Pod hřebenem naštěstí vede pohodlná makadamová cesta využívaná místními pro přístup na planiny, po níž se dá tedy rychle dojít zpět, ale nabere se samozřejmě několik kilometrů. Pokud by chtěl někdo veřejnou dopravou, musel by jedině z Tržiča, kam jede bus z Ljubljane. V případě trasy od Golice na Ljubelj je třeba vyrazit z Jesenic. Nad Jesenicami je ještě vesnice Planina pod Golico, ale tam nic nejezdí. Údajně snad jen školní autobusy naberou lidi, když je volná kapacita, ale to není nic oficiálního a týká se to primárně místních. Autem tam lze dojet, ale pak je třeba se k němu vrátit. Pokud se trasa ukončí na Ljubelju, není v podstatě jiná možnost než být větší parta a mít tady připravené auto. Jednodušší, ale delší varianta je dojít na vlak do Žirovnice, odkud lze dojet zpět do Jesenic. Pak je tedy ještě jedna varianta a to stopování. Na hlavních tazích to ale nemá cenu příliš zkoušet. Využitelné to může být při té cestě do Žirovnice, kde je cestou další z výchozích bodů. Kdyby se to povedlo, dá se ušetřit 8 km, ale samozřejmě zase tu nebude takový provoz. Lze si sem také připravit auto, bude-li jich k dispozici víc. Když se někdo rozhodne pro nějaký delší přechod, bude to s logistikou ještě těžší, ale to není předmětem této výzvy.

Přespání na trase

Na obou navržených trasách je možné využít k přespání chaty, takže není třeba se tu dřít s těžkým batohem, ačkoliv i toto samozřejmě lze. Trochu problém je cena chaty Prešernova koča na Stolu, která je hodně drahá. Některé položky jsou tu dražší než na švýcarských chatách mezi ledovci (např. plechovka piva 8 euro). To si ale každý musí vyhodnotit sám. V létě může být i problém s obsazeností a to asi i na koči na Golici, protože na tu trasu se často dělají i organizované akce. Nejspíš ale jde jen o pár termínů a jinak to bude v pohodě.

Kde lze na trase přespat?
Koča pod Golico
Prešernova koča na Stolu
Dom na Zelenici
Dom pri izviru Završnice (mimo navrženou trasu, ale v bezprostřední blízkosti)
Dom na Kofcah
Zavetišče na planini Šija

Kde se lze na trase občerstvit?
Mimo uvedené chaty často v letním období nabízí občerstvení také místní lidé působící na zdejších planinách. S tím se lze setkat hlavně pod Košuto. Zatímco u chat si ale najdete otevírací dobu a lze na to spoléhat, tak toto není nic oficiálního a je to spíš příjemné zpestření.
Některými z takových míst jsou: Planinski stan na Belski planini, planina Pungrat, Planšarija Dolga njiva. Poslední jmenované je poměrně známé a přes léto se lze docela spolehnout, že opravdu bude fungovat.

Ubytování před/po treku

Je třeba hledat a je třeba počítat, že čím blíže k Julským Alpám, tím je sice víc možností, ale v létě je to dost přebrané a poměrně drahé. Pod Košuto bude naopak možností méně, ale za příznivější cenu. Zde můžeme doporučit kamp Podljubelj, který máme vyzkoušený. V oblasti pod Stolom jsme pak několikrát využili Guesthouse Osvald v Selu pri Žirovnici. Jednodušeji zařízený za příznivou cenu, nicméně přes léto se nám ještě nestalo, že by tu bylo volno. V oblasti mezi Jesenicami a Kranjsko Goro pak často platí, že budete-li mít štěstí a najdete ubytování za příznivou cenu, je to často jen o pár eur víc než za spaní ve stanu v kempu. No a pokud chcete nějaký tip na restauraci po úspěšně zakončené túře, tak na Jesenicah si můžete dát pořádné čevapčiči v restauraci Das ist Valter (nezapomenout přiobjednat kajmak a ajvar).

Důležitá rada na závěr

Nezapomeňte se na trasy vybavit dostatečným množstvím vody. Jak už bývá ve vápencových Alpách zvykem, tak na trase není možné vodu nikde doplnit a zvláště při letních vedrech bývá spotřeba veliká. Je tedy nutné vždy vydržet alespoň od chaty k chatě, nicméně je třeba počítat, že ani na chatách není voda pitná a lze dokoupit jen balenou vodu, často pouze v 0,5l lahvích a samozřejmě s patřičnou přirážkou. Záleží tedy na vás jak s tím naložíte. Asi nejlepší je nějak rozumně nakombinovat svoje zásoby a částečně doplňovat na chatách. Dobrým pomocníkem může být filtr na vodu. Pak se nemusíte obávat vzít na chatě i vodu z kohoutku.

Nyní už snad víte vše, co byste mohli potřebovat a můžete vesele vyrazit. Srečno pot in varen korak!